Racionální chování účastníků trhu

Akcie broker

Pro klasickou ekonomii, představovanou například učením P.Samuelsona, je důležitým předpokladem racionální chování. Racionalita v pojetí ekonomů dosahuje jistých omezení, o kterých bych se nyní rád zmínil, jelikož chování účastníku trhu v mnohých analýzách reprezentuju chování ceny. Pro vytvoření platných predikcí je nutné pochopení chování účastníků trhu v agregované podobě.

Holman: „Veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka, nejsou objektivně měřitelné … Chování člověka je těžko předvídatelné, protože je ovlivňováno subjektivními faktory, které nelze měřit. “

Racionalita obecně představuje velmi abstraktní pojem, který se v průběhu historie měnil. V novověké historii se racionalita stává všeobecnou a mimokulturní vlastností člověka. Tato vlastnost se snaží prezentovat jako konstantní v čase a prostoru, což je mimojiné také hlavním cílem této klasifikace. Racionalita představuje přiměřenost prostředků danému cíly. Pro člověka je tedy není racionální chování představováno volbou cílů, nýbrž způsobem dosažení těchto cílů. Liberální racionalita představuje kalkulaci očekávaných užitků a nákladů, tento Bendtnerův přístup spočívá v minimalizaci nákladů a maximalizaci očekávaného užitku. Moderní racionalita je ovšem představována také jinou perspektivou, to sice preferováním dlouhodobých zájmů před krátkodobými. Vrátíme-li se k Holmanovu tvrzení. Pro náš přístup je velmi zásadní vytvořit hodnotově neutrální perspektivu. Hledáme tedy racionalitu, jež můžeme objektivně popsat kauzálními vztahy. Pokud víme informace A,B, C, D, můžeme očekávat jevy X a Y atd. Racionální chování nám následně určuje adaptibilita člověka, tedy schopnost systematicky neopakovat stejné chyby.

Iracionalita lidského chování je v ekonomii představována behavioralní ekonomií, jež je v opozici klasickému proudu předpokládající racionalitu. Objekt zájmu je tototžný s klasickou ekonomií, ovšem způsob pohledu je jiný. Právě omezení racionality v podobě kognitivní limitace, omezení času, který máme na rozhodnutí, je zásadním bodem pro zamítnutí axiomu racionálního chování. Představitelé tohoto směru zakládají své teorie na experimetech, při kterých mohou pozorovat chování takové jaké ve skutečnosti je. Emotivní, nekonstantní, chybující a podlehajím iluzím, že víme a chápeme hloubku problému (špatně si představujeme komplexnost problému). Takové které způsobuje investiční bubliny, půjčování nezplatitelných hypoték a mnohé další.

Dle mého názoru ovšem behaviorální ekonomie je určitou nadstavbou, syntézou původních myšlenek, jelikož při vybraných experimentech máme možnost pozorovat, jak racionalitu tak odchylování se od tohoto předpokladu. Přístup, který umožňuje technická analýza je právě nezaujatým popisem, jak se cena fakticky vyvíjí. Tento přístup nám tedy v náhodném uspořádání světa definuje strukturu, jež nám následně umožňuje částečnou kvantifikaci agregátu lidských vlastností, včetně ekonomicky kalkulujíích participantů. Tato struktura není pevnou a neporušitelnou logikou, nýbrž opět dynamickým systémem, který se vyvíjí v čase stejně jako se vyvíjí člověk sám.

Adam Smith ve své tvorbě více diskutuje psychologický pohled na lidské chování, právě relativně stabilní psychologické vlastnosti umožňují validní timing vstupu technické analýzy. Představme si náhodně generovanou cenu, která neodpovídá žádnému lidskému chování. V takovém případě by technická analýza měla ztratit svou predikční schopnost. Proto je nutné si být těchto faktorů při obchodování vědom. Kvantifikací ceny, kvantifikujeme, popisujeme lidské chování, odpovídající nespočtu externích vlivů, jež sami o sobě představují náhodnou složku. Proto je naprosto zcestné hledání metody, která bude generovat jisté vstupy.

Dílčí shrnutí předpodkladů z předcházejích 3 článků

Pochopení otázky, proč můžeme využívat určitou metodu, je zásadním bodem naší sebedůvěry a potřeby člověka nálezt relativní stabilitu. Vytvoření matematických predikcí je postaveno na konkrétních strukturách ve světě (společnosti), které se mají tendenci se opakovat. Systematickou složkou modelu je reprezentována naše znalost, poznání chování jednotlivých účastníků trhu. Stochastiká složka modelu reprezentuje nekompletní informaci, omezenost lidského vnímání. Náhodnost naších predikcí je determinována znalostí faktorů a dalších vlivů, jež na na finanční instrument působí.

Zdroje náhodnosti v reálném světě:

a)      Omezení v podobě smyslové a kognitivní poznatelnosti světa.
b)      Skokovitý a nelineární vývoj historie.
c)      Asymetrické rozdělení zdrojů (informace, technologie, kapitál atd.).
d)      Vnímání racionality.
e)      Chybovost lidského faktoru zapříčiněná logikou uvažování (iracionalita).

Je logickým vyústěním, že nikdy nebude schopni určit velikost našich znalostí, jelikož neznáme, jak velký je celkový prostor informací a variant, které mohou nastat v reálném světě. Neznáme velikost náhodné složky. V opozici Laplaceově klasické definici pravděpodobosti my v reálném světě neznáme velikost elementárního prostoru jevů. Následně teorie pravděpodobnosti má velmi omezené využití, to jiné pouze v teorie her a jiných marginálních aplikacích.

Z výše zmíněného je tedy zřejmé, že po prokázání funkčnosti obchodní strategie v minulosti získáme pouze vyšší jistotu o fungování v budoucnu. K tomuto silnému tvrzení nás nutí neasymetrický a nekonstantní vývoje historie. To, že prokážeme funkčnost strategie na minulých datech, není záminkou jistého výnosu v budoucnosti. Historie nám z velké míry přináší informaci o tom, co je pro nás typické, normální. Strategie tedy nemusí fungovat, protože se pravděpodobně v průběhu své životnosti dostane do situace, kdy bude muset predikovat chování, které se v minulosti nevyskytlo.

Autor: Jan Krpálek