Škola investování 30: Fundamentální analýza 3. část

Nejlepší broker

Třetím typem fundamentální analýzy je firemní FA, která souvisí s hledáním vnitřní ceny akciového titulu. V tomto a následujících dílech budou představeny jednotlivé metody pro zjišťování vnitřní ceny akcie i s názornými příklady jejich výpočtu.

Není náhodou, že firemní fundamentální analýza je na poslední třetí úrovni. Ne proto, že by byla nejméně důležitá. Firemní analýza vysvětluje zhruba 30 procent pohybu akciového kurzu a společně s výsledky globální a odvětvové fundamentální analýzy ledacos vysvětluje. Na úrovni firemní analýzy se snažíme najít vnitřní hodnotu akcie.

Vnitřní hodnota je taková výše ceny akciového titulu, za kterou by se tento titul měl prodávat na trhu při působení určitých vlivů, kterými jsou očekávané zisky, tržby či rentabilita. V krátkodobém horizontu je vnitřní hodnota akcie stabilní, avšak v dlouhém období se mění v závislosti na změně firemních, odvětvových i globálních faktorů, které ve své výši zahrnuje. Aktuální kurz se pohybuje kolem této vnitřní hodnoty a můžeme tak říci, že cena akcie není odvozována od vnitřní hodnoty, nýbrž vypočtená hodnota ovlivňuje cenu akcie. V rámci doplnění informací můžeme použít finanční analýzu firmy, která by měla zahrnovat především ukazatele rentability, aktivity, likvidity a zadluženosti.

Kvantifikovanou vnitřní hodnotu porovnáváme s aktuálním kurzem a identifikujeme, zda je akcie na burze nadhodnocená či podhodnocená. Na základě vyhodnocení správné ceny se můžeme rozhodovat, zda daný titul zahrneme do svého investičního portfolia či nikoliv.

V rámci firemní fundamentální analýzy rozeznáváme několik metod pro stanovení vnitřní hodnoty akcie.

Patří sem dividendové diskontní modely, model cash flow, ziskové, historické, bilanční či kombinované modely.

Dividendové diskontní modely (DDM)

Tyto metody pro stanovení vnitřní hodnoty akcie jsou mezi investory nejpoužívanější a nejrozšířenější především díky jejich jednoduchosti. Ano, na první pohled se může zdát obtížné definovat některé vstupní hodnoty, nicméně tato dala lze dohledat nebo vypočítat. Z názvu je zřejmé, že se budeme opět zabývat diskontováním, což obnáší převod veškerých budoucích příjmů z akcie na současnou hodnotu tak, abychom byli schopni srovnání. Jinými slovy, vnitřní hodnota akce je dána současnou hodnotou veškerých výnosů, které akcie přinese v budoucnu. Výnosy z držby akcie představují výplatu dividend či kapitálové zisky z obchodních transakcí s danými tituly. Jsou podniky, které vyplácí stálou dividendu, ale setkáme se i nepravidelnou výplatou či proměnlivou výší. Proto dělíme DDM na modely s konečnou a nekonečnou dobou držby a dle výše a proměnlivosti dividendy na jednostupňové a dvoustupňové DDM. V následujících odstavcích se budeme věnovat vysvětlením prvního zmíněného dělení dle doby držby instrumentu.

DDM s konečnou dobou držby

Tento model se používá v případě, že nakoupíme akcie dnes a víme, že jej chceme za určitý čas prodat. Známe tedy investiční horizont, který se většinou pohybuje od jednoho do dvou let, protože v dalších letech nejsme schopni dobře odhadnout prodejní kurz. Abychom mohli diskontovat, je nutné znát požadovanou výnosovou míru investora, která zohledňuje inflaci i riziko.

Model oceňování kapitálových aktiv, zkratka CAPM, ukazuje vztah mezi dvěma kritérii – rizikem a očekávanou výnosovou mírou odvozenou od rizika. V celém modelu pracujeme se systematickým rizikem, které měříme beta faktorem. Systematické riziko nelze diverzifikovat, protože vyplývá z existence dané ekonomiky ovlivněné různými faktory (politika, inflace, úrokové míry, legislativa atd.). Protože jej nemůžeme snížit ani ovlivnit, máme nárok na prémii, která se při výpočtu požadované výnosové míry zohledňuje.

Požadovaná výnosová míra (Er) je součtem bezrizikové výnosové míry (RF) a prémie za riziko (Pr).

Er = k = RF + Pr

Bezriziková výnosová míra plyne z instrumentů, které téměř nulové riziko, ale také nejnižší výnos. Příkladem jsou státní pokladniční poukázky, depozitní certifikáty, dluhopisy a další. Do vzorce dosazujeme nominální bezrizikovou výnosovou míru, která se skládá z reálné bezrizikové míry a inflace tak, abychom zohlednili vliv poklesu cenové hladiny a výstup byl relevantní.

Er = k = RF + β . (rn – RF)

Rozkladem prémie za riziko vidíme, co se za touto hodnotou skrývá. Výnosová míra tržních portfolia (rn), která je produkovaná indexem, se snižuje o bezrizikovou výnosovou míru a celý rozdíl je násoben beta koeficientem. Beta koeficient zjistíme vynásobením korelačního koeficientu výnosnosti akcie a tržního portfolia podílem rizika akcie v čitateli vůči riziku tržního portfolia ve jmenovateli. Obě rizika jsou vyjádřena směrodatnou odchylkou představující absolutní hodnotu variability.

Na následujícím obrázku je dobře vidět, jak se pohybuje výnos společně s rizikem. Bod č. 1 na přímce trhu cenných papírů říká, že bezriziková výnosová míra (osa y), má nulové systematické riziko (osa x). Není tedy pravdou, že nulové riziko se setkává s nulovou výnosovou mírou. Zároveň platí úměra – čím vyšší riziko, tím vyšší výnosová míra. Na druhé straně je bod č. 2, znázorňující pravý opak. Beta faktor tržního portfolia se rovná jedné, což koresponduje s vysokou výnosovou mírou. Pohyb po přímce trhu z bodu č. 1 do bodu č. 2 tak znázorňuje výši výnosové míry při různé hodnotě beta koeficientu, tj. různé výši systematického rizika.

Díky modelu CAPM můžeme, mimo výpočtu požadované výnosové míry, identifikovat nadhodnocené a podhodnocené akcie, měřit výkonnost portfolia či stanovit cenu vlastního kapitálu. Nevýhodou modelu je práce se dvěma kritérii. Výnosovou míru však ovlivňují další faktory, které zde nemůžeme zohlednit. Setkáme se také s určitými odlišnostmi teoretické ekonomie od praxe, což značně mění úhel pohledu na výsledek.

V následujícím díle si ukážeme jednotlivé vzorce pro výpočet vnitřní hodnoty akcie jak v případě konečné, tak v případě nekonečné držby instrumentu.

Tento díl je citací knihy s názvem Začínáme investovat a obchodovat na kapitálových trzích od člena Klubu investorů Davida Štýbra (knihu naleznete zde).